Vzpomínka na Mílu Plačka, Dolara a stáj ŠS Lysá nad Labem
Na obr. Míla Plaček s Dolarem před startem ve Velké pardubické 1981
Miloslav Plaček (*1948 + 1987) žil v Lysé nad Labem a pracoval v tehdejší Šlechtitelské stanici Lysá nad Labem (později spadající pod n.p. Sempra) jako opravář zemědělských strojů a soustružník. Po práci se každý den včetně všech sobot, nedělí a svátků s nadšením věnoval tréninku několika dostihových koní patřících podniku. Koně byli připravováni převážně na překážkové dostihy steeplechase a "Míla" Plaček vše okolo nich dělal jako amatér a nadšnec, tzn. bez jakéhokoli nároku na odměnu. Největší rozkvět dostihové stáje ŠS (Sempra) Lysá nad Labem byl zaznamenán od roku 1975 do roku 1986. Malou, avšak dostihové veřejnosti známou stáj s bílým dresem, dvěma zelenými švy a znakem tulipánu vlevo na prsou, nápisem "Sempra" na zádech a zelenou čapkou, postupně úspěšně reprezentovali koně připravovaní v amatérských podmínkách bez ideálního zázemí, pouze na louce mezi Lysou nad Labem a Stratovem. Občasná skoková průprava probíhala o některých víkendech na závodišti v Lysé nad Labem, kam se muselo jet na koních přes celé město i částečně po silnicích v normálním provozu. Jak je vidět, příprava probíhala ve skromných podmínkách, o to víc bylo potřeba nadšení a zápalu pro věc. Mělo to ale své kouzlo, protože koně stáje ŠS Lysá nad Labem i přes přípravu tzv. "na koleně", občas úspěšně konkurovali koním chystaným v profesionálních podmínkách bývalého PP Kladruby, PP Šamorín, JZD Slušovice, PP Albertovec a dalším. Na začátku historie stáje byly v dostizích vidět zejména plnokrevné klisny Dýmka a Deska, později nadějný temperamentní hřebec, tm. hnědák Dolar, který byl obdarován mimořádnými skokovými schopnostmi. Dolar byl synem Dýmky a tedy pocházel z vlastního chovu stáje reprezentující podnik s názvem "Šlechtitelská stanice Lysá nad Labem". Později byl Dolar následován ještě polokrevnými Důvěrou, Daktarim a plnokrevníky Dyanitem a Drakénou, postupně odchovanými rovněž ve stejné stáji. Přestože to byli kvalitní koně, ani jeden z nich však nikdy výsledkově nepřekročil stín vynikajícího Dolara. V poslední fázi provozu stáje v pol. 80. let min. století stáj reprezentoval rovněž těžko ovladatelný hřebec Horizont (Veronal - Hůrka).
Největších úspěchů však dosáhl již zmíněný Dolar (Corvet - Dýmka), který dokázal zvítězit nebo se umístit na předních místech v několika provinčních dostizích steeplechase (v začátcích i v proutěných překážkách) v Lysé nad Labem i na jiných závodištích a postupně se začátkem 80.let min. století propracoval až mezi úzkou špičku steeplerů v tehdejším Československu, kteří měli ambice na start ve slavné Velké pardubické. Dolar s Mílou Plačkem, svým trenérem i jezdcem v jedné osobě, se několikrát dokázal umístit mezi prvními pěti umístěnými koňmi v těžkých kvalifikačních dostizích, které byly podmínkou pro start ve Velké pardubické. Mnoho let nezdolného nadšenectví a hlavně snahy a dřiny Míly Plačka bylo korunováno v říjnu 1981 startem v nesmírně obtížném ročníku Velké pardubické. Toho roku se sešla opravdu velmi silná konkurence kvalitních koní, ať už to byl slavný Sagar z PP Kladruby n.L., vynikající Lancaster z PP Šamorín, neméně kvalitní Continental z JZD Mír Kunovice či špičkově fyzicky disponovaní koně z tehdejšího SSSR (Diaf) a mnoho dalších. Klimatické podmínky (silné a dlouhodobé deště na přelomu září a října 1981) tehdy udělaly navíc z dráhy velmi těžký kros, který byl zvládnutelný i pro ty nejlépe připravené koně jen s obrovským vypětím a velkou dávkou štěstí.
Výborný skokan Dolar se i za těchto podmínek dokázal vypořádat se všemi těžkými skoky kurzu jednoho z největších a nejtěžších dostihů světa. Tehdy byl součástí Velké pardubické ještě nijak úpravami nezmenšený Velký Taxisův příkop (měl o hodně obtížnější profil), stejně tak skoky jako Hadí příkop, Velký vodní příkop, Velký anglický skok atd. měly mnohem obtížnější charakter než dnes.** Vraťme se však do října roku 1981 a průběhu tehdejší Velké pardubické. Míla Plaček v sedle Dolara dobře odstartoval a bez problémů zdolal první tři skoky a následoval Velký Taxis, přes který se tmavý hnědák s bílou hvězdou na čele ukázkově přenesl jako jeden z nejlépe skákajících koní v dostihu. Sehraná dvojice si poradila postupně se všemi dalšími nástrahami v podobě těžkých překážek a velmi hluboké oranice, která ubírala mnoho sil. Tempo špičky v čele se Sagarem, Continentalem a sovětskými koňmi, které Dolar převážnou část dostihu stíhal, se mu bohužel stalo osudným v podobě vyčerpání v závěrečném kilometru dostihu na 6900 metrů, kdy do cíle zbývaly jen 4 skoky, z toho 3 lehké proutěné překážky. Míla Plaček, vědom si vyčerpání sil svého čtyřnohého partnera, nechtěl riskovat zdraví oblíbeného koně (kterého vychoval od hříběte) a tak ohleduplně Dolara zadržel a dostih vzdal. I toto svědčí o vysokých morálních vlastnostech jezdce Miloslava Plačka, který dal přednost zdraví koně před pomíjivou slávou. Do vytouženého cíle se tedy "Míla" ani Dolar ve svém životním dostihovém vrcholu bohužel nepodívali. Myslím, že by si to oba za svoji snahu i schopnosti zasloužili, ale je to sport a tak to musíme brát. Je však potřeba připomenout skutečnost, že Dolar měl již v té době občasné potíže se šlachami předních nohou (u steeplerů častý problém v důsledku nadměrné zátěže), takže intenzita tréninku v celé sezoně 1981 se bohužel musela přizpůsobit této skutečnosti. Samozřejmě to pak mělo vliv na kondici koně v tak extrémním dostihu. V následujícím roce 1982 se Míla Plaček s Dolarem znovu pokoušel o start ve Velké pardubické, bohužel zdravotní stav pohybového aparátu výborného steeplera Dolara již neumožňoval maximální zátěž a účast ve VP 1982 bylo nutné předem vzdát. I tak byly výsledky obrovským úspěchem malé stáje vedené nezdolným nadšencem Mílou Plačkem.
K této stáji, která je již bohužel skoro 25 let minulostí, mám dodnes velmi nostalgický a emotivní vztah. Je tomu proto, že jsem se tam s několika svými dobrými kamarády z Lysé nad Labem (z nichž kromě Míly Plačka i jeden další výborný kamarád, Ríša Motyčka (+ 1991) dnes již bohužel mnoho let nežije) chodil skoro denně podílet na přípravě dostihových koní ve slavných letech této stáje, období 1978-1982. Můj podíl nebyl zejména v začátcích v letech 1978-79 nijak zvlášť významný, neboť mi v té době bylo 14-15 let a drtivou část nejdůležitější přípravy samozřejmě vedl a absolvoval Míla Plaček. Bylo to však období, kdy jsem se poprvé mohl postupně seznámit s dostihovým sportem jinak než coby divák. Ze stáje jsem pak v roce 1982 odešel z důvodu, že od září tohoto roku jsem začal studovat VŠZ v Praze a přesídlil jsem pak následně (po roce pauzy, kdy jsem se potřeboval stabilizovat ve škole) z časových i praktických důvodů ke koním ve Velké Chuchli. Rád jsem se však na svoji první dostihovou "štaci" ve volném čase i nadále vracel, protože jsem tam prožil dodnes nezapomenutelné okamžiky. Do konce svého života budu Mílovi vděčný za to, že mi umožnil být v mém tehdy mladém věku tak blízko přípravy a startu koně v jednom z největších dostihů světa. Navíc jsem shodou okolností prožil i doby největších úspěchů této malé stáje, jejíž dres byl známý všem zasvěceným příznivcům překážkových dostihů. Na tyto roky proto stále dodnes velmi rád a s nostalgií vzpomínám.
Později stáj ještě reprezentoval výše zmíněný Horizont, těžko ovladatelný kůň (po svém slavném otci Veronalovi), který však již bohužel nenavázal na úspěchy Desky, Dýmky a zejména Dolara. Kolektiv malé stáje se postupně rozutekl "do světa", podnik již nepořídil mladé a nadějné koně, Míla Plaček zůstal na vše sám a patrně neprožíval dobré období. Toto jsme si asi my "koňaři" z jeho blízkého okruhu, dostatečně neuvědomili (s odstupem doby s úzkostí a výčitkami svědomí často vzpomínám na naše setkání nedlouho před jeho odchodem - tenkrát jsem totiž opravdu nepoznal skutečnost, že se s vyhlášeným "bavičem" a optimistou něco zlého děje) a celá věc tak bohužel skončila velmi nečekaně a tragicky v březnu roku 1987. Míla Plaček za pohnutých a dosud ne plně vysvětlených okolností přišel tehdy o život, v pouhých 39 letech věku. Tímto skončila i malá nadějná stáj z jednoho malebného městečka v Polabí., která po jeho smrti již nebyla schopna existence, neboť byla postavena téměř výhradně na osobě svého obětavého trenéra, jezdce a ošetřovatele. Byl to smutný konec, avšak i takový bohužel bývá někdy život, a to nejen u koní. Jak napsal kdysi slavný Dick Francis v souvislosti s dostihy: "Jistá je jen smrt". Bohužel zasáhla tam, kde jsme to tehdy asi nejméně čekali.
Dodnes si na Mílu Plačka určitě nejen já, ale většina koňařů i lidí z okruhu jeho přátel a známých z Lysé nad Labem i odjinud, vzpomeneme jako na skromného, pracovitého a oblíbeného člověka s veselou povahou baviče a také se srdcem velkého sportovce a bojovníka. Osobně musím říct, že "Míla" patřil mezi klíčové osoby, pod jejichž vlivem jsem přišel na chuť krásnému a vzrušujícímu světu okolo koní a dostihů. Tato úžasná zábava v blízkosti ušlechtilých zvířat mne fascinuje dodnes a nedokáži se toho už nikdy vzdát.
Miloslav Plaček byl mj. i šampiónem amatérských překážkových jezdců (SČADJ) na přelomu 70. a 80. let a zejména také otcem dvou synů. V březnu 2012 uplyne již dlouhých 25 let od jeho nečekaného odchodu. Tento článek jsem se po mnoha letech rozhodl napsat, protože i s odstupem tolika let jsem nedokázal zapomenout a chtěl bych alespoň malou vzpomínkou uctít památku pro mne nezapomenutelného člověka. Prosím, zavzpomínejme na Mílu Plačka a uctěme jeho památku, určitě si to zaslouží.
Z archívu - před startem VP- říjen 1981
Doby největší slávy Míly Plačka, Dolara a stáje ŠS Sempra Lysá nad Labem
** Skoky v tehdejší době byly tedy mnohem těžší, než je tomu v současné době, kdy pod vlivem ochránců zvířat i přejímání některých zvyků ze zahraničí, došlo v 90. letech k jejich nemalé úpravě a zjednodušení (což má pozitivní vliv na menší riziko úrazů koní i na vyšší tempo dostihu než tomu bylo dříve). Navíc od roku 1998 došlo i ke změně trasy dostihu s doběhem v opačném směru. Díky tomu tedy nelze objektivně srovnávat Velkou pardubickou (zejména vítězné dosažené časy) před úpravou skoků a dráhy a tu nově vytyčenou v dnešní podobě, po všech zmíněných úpravách. Podle mého názoru už VP dnes není tím, co byla dříve a je to možná ke škodě tradice, že se vmnoha věcech tak překotně přizpůsobujeme západním zemím.
Prosím, pokud by někdo měl doma nějaké materiály, týkající se dostihové stáje tehdejší Šlechtitelské stanice Lysá nad Labem (ze 70. a 80. let min. století), prosím podělte se o fotky či informace a dokumenty třeba přes e-mail: jjmlcak@gmail.com , (příp. mobil: 604 438 983 ). Děkuji předem za vstřícnost.